Zní ti to povědomě?
Vždycky jsi v sobě něco nesl(a), sen, vizi, představu toho, jaký by tvůj život mohl být. Možná tě to provází od malička, možná se to v tobě probudilo až teď.
A jakmile se ho na vteřinu dotkneš, jakmile si dovolíš ho cítit, ozve se ten hlas, vždycky stejný, vždycky včas: „Co když to nezvládneš? Kdo si myslíš, že jsi? Co všechno bys musel(a) opustit?"
Tak ho zase přiklopíš, jdeš dál, po té samé koleji, den za dnem, rok, tři, pět, možná už deset. A někde uvnitř pořád tiše věříš, že se to změní samo.
Ono se to ale samo nezmění.
Čas běží, rodiče stárnou, děti rostou, tělo ti začíná připomínat, že nejsi věčný(á). A ty zatím stojíš na místě a žiješ pod tlakem, který sis postavil(a), protože ten hlas v hlavě jsi pojmenoval(a) „rozum", „dospělost" nebo „zodpovědnost". Není to ale rozum, je to strach v převleku, který tě měl kdysi chránit, a dávno tě začal žrát.
Když mu necháš poslední slovo, budeš za dalších pět let na stejném místě, jen únavenější, sen zůstane v hlavě, strach poroste místo aby zmizel, a tvoje děti, tým, lidé, kteří tě milují, zdědí přesně to, čím žiješ ty.
A přesto je tady druhá cesta, možná tě právě dnes vede sem. Můžeš si vybrat jinak, dovolit si, že tvůj sen má právo existovat, že čas, který máš teď, je ten, kdy začínáš, a že to, kým jsi doopravdy, stojí za to.
Vím to nejen z vlastní cesty, ale hlavně z praxe s klienty. Existuje ověřená cesta ven, tu už před tebou prošli lídři ve svých oborech.
CHCI TO ZMĚNIT