Když jsem uvěřila, že nejsem dost dobrá

Moje zkušenost s NLP a s tím, jak jsem se postupně smířila s částí svého příběhu.

Jako malá jsem žila s babičkou. Když jsem se od ní musela odstěhovat ke druhé babičce, zažila jsem chvíle, ze kterých jsem si odnesla pocit, že nejsem dost dobrá. Tehdy se mi zdálo, že jediný člověk, který mi věří a má mě rád, je babička, u které jsem dřív žila.

V šestnácti jsem přijela z Vietnamu do Česka. Byla jsem daleko od milované babičky, neuměla jsem česky a kolem mě bylo všechno nové. Když se mi druzí posmívali, utvrzovalo mě to v tom, čemu jsem už tehdy věřila. Brečela jsem, každý den mi bylo těžko a nevěděla jsem, co s tím. Maminka mi radila, ať se soustředím na školu a na výsledky. Měla jsem tak něco konkrétního, čemu jsem se mohla věnovat. Pocit, že nejsem dost dobrá, ve mně ale zůstával.

Co jsem si tehdy vyvodila o sobě

Když jsem později v Londýně spolupracovala s Johnem Grinderem a Michaelem Carrollem v NLP Academy, poznala jsem zblízka neurolingvistické programování neboli NLP. Když jsem ho začala používat sama na sobě, vrátila jsem se k větě „Nejsem dost dobrá.“ Začala jsem zkoumat, jak jsem k ní jako dítě dospěla a jak mě ovlivňovala ještě v dospělosti.

Postupně jsem si dokázala oddělit, co se tehdy stalo, od toho, co jsem si z toho vyvodila. Když mi někdo často něco vyčítal a málokdy mě pochválil, jako dítě jsem si to vysvětlovala tak, že mě nemá rád. Dnes v tom vidím i jinou možnost. Někdo mě mohl mít rád a přitom mi to neuměl dát najevo způsobem, kterému bych tehdy rozuměla.

Pro mě bylo zásadní uvědomit si, že mám volbu v tom, jaký význam té zkušenosti dávám dnes. Jako malá jsem měla své důvody, proč jsem si ji vyložila právě takhle. Dnes se na sebe můžu dívat s větším pochopením a rozhodovat se podle toho, jak chci žít, i když se stará pochybnost ozve.

Jak jsem poznala, že se něco změnilo

Poznala jsem to podle toho, jak jsem se cítila, když jsem si na ty lidi vzpomněla. Postupně jsem vůči nim přestala cítit odpor. Dokázala jsem na nich vidět i dobré stránky a zároveň uznat, že mě jejich chování tehdy zraňovalo. Člověk je víc než to, jak se ke mně v určité chvíli zachoval. A já jsem víc než to, co jsem si tehdy kvůli jeho chování začala myslet o sobě.

Jak s tím pracuji v Blooming Mamas

V koučinku věnuju pozornost větám, které si o sobě opakujeme. Třeba když se chceš po rodičovské vrátit do práce, otevřeš zajímavý inzerát a napadne tě „Na to už nemám.“ Můžeme se spolu podívat, co přesně tě v té chvíli znejistí a jak ta věta ovlivní tvůj další krok. Třeba zjistíš, že si potřebuješ hlavně ujasnit, jak u pohovoru mluvit o své dosavadní zkušenosti. Pak si to můžeš nanečisto vyzkoušet a rozhodnout se, jestli na inzerát odpovíš.